středa 30. listopadu 2016

Když se šeredně zmýlíte...

Když se zmýlím v někom, u koho bych to čekala, porážku beru s nadhledem, ale když se mi to pak stane s člověkem, kterému důvěřuji a dám mu za pravdu, tak zklamání se už nese těžce...
Cítit se jako páté kolo u vozu s člověkem, kterého jste donedávna brali ještě jako opravdového a věrného přítele, je více než zraňující. Vadí mi to stálé přesvědčování o opaku, i když je zcela evidentní, že daný člověk pravdu nemá,.. Že se mu stejně všechno vymkne z rukou a na svůj slib zapomene...
Chtěla jsem jednoduše osobu, které umožním, aby se stala jedním z mála důležitých a skvělých lidí v mém životě... Ale došlo mi, že jsem v mnoha ohledech až moc naivní.
Důvěra je křehká vlastnost, kterou v sobě každý nemá a i já s ní bojuji. Ukazovat okolí jen 40% ze 100, to je opravdu málo... Proto je důvěra tolik vzácná, a když ji věnujete špatnému člověku, je poté  hodně obtížné začít s důvěrou od znova...

Žádné komentáře:

Okomentovat