čtvrtek 4. srpna 2016

Hvězdy nám nepřály-Zpětná vazba

Nynější pocity: Brečím, ptám se, nechci tomu věřit a... Jak ji tam Gus mohl nechat?!

Myslela jsem si, že to bude normální romantický příběh, ve kterém půjde někomu o život a pak se stejně zachrání, protože...šťastné konce jsou fajn, ne?
Ale ne...,ono se tak nestalo...Hazel přežila a Augustus prostě zemřel.
Jsem šíleně přecitlivělá a je u mě naprosto normální, že při filmu brečím, ale u tohohle...Wow! Uf! Nemůžu zastavit tu slanou vodu, která se mi dere z očí. Možná jsem nebrečela tolik, jako u filmu i knížky: Ještě než umřu/Teď a tady, na který sem udělám taky recenzi, ale stejně. Nic tak dojemného a krásného jsem nečekala. Tady je jasný příklad toho, že láska je ta nejnádhernější emoce, která přijde jen párkrát za život. A pravá láska, ta za život přijde jen jednou... Věřte mi...
Je rozdíl mezi první láskou a pravou, protože jen někdy se stane, že ta první láska se stane životní, čili pravou. Jo, malinko jsme se do toho zapletli, ale o tom to je. Láska je matoucí. Stejně jako strach nebo radost, ale láska všechny emoce přebíjí, protože je výjimečná. 

Ten, kdo tenhle film neviděl nebo knížku nečetl, tak vám to doporučuji. Jen opravdové drsňáky to nepoloží. Já tedy drsňák nejsem, ale nestydím se přiznat, že si prostě občas ráda pobrečím...

S láskou: Matt♥

Žádné komentáře:

Okomentovat